Nová legislativa soukromé bezpečnosti 2026

Zákon o soukromých bezpečnostních službách (č. 308/2024 Sb.) vstoupil v platnost v roce 2025 a přinesl konkrétní povinnosti jak pro bezpečnostní agentury, tak pro firmy, které jejich služby využívají. Nesoulad s tímto zákonem může vést k pokutám nebo ztrátě licence. Pro agentury je to existenční otázka. Pro klienty je to otázka právní odpovědnosti, která se projeví v okamžiku, kdy se něco pokazí. Rok 2026 přináší zpřísněné požadavky napříč celým oborem.

Co zákon mění pro bezpečnostní agentury

Povinné licencování platí nově pro každý typ činnosti zvlášť. Fyzická ostraha, provoz PCO a přeprava cenin jsou tři samostatné licence. Agentura, která provozuje všechny tři bez platného oprávnění pro každou z nich, se dopouští přestupku s pokutou až jeden milion korun za každou neoprávněnou činnost. Požadavky na pracovníky jsou přísnější než v předchozím právním rámci. Strážní musí splňovat definované vzdělávací a zdravotní požadavky. Zákon nově zpřísňuje povinnost pravidelného přeškolování a zkracuje lhůty pro obnovení osvědčení. Pro agentury to znamená vyšší administrativní nároky a průběžné investice do vzdělávání personálu.

Technické standardy pro provoz PCO jsou nyní zákonem definované a závazné. Dohledová centra musí splňovat normy pro zabezpečení komunikačních kanálů, záložní napájení a fyzickou ochranu samotného centra. Certifikace se musí pravidelně obnovovat a být kdykoli doložitelná. Dokumentace a záznamy jsou zákonnou povinností. Zákon ukládá vést záznamy o výkonu strážní služby, o zaznamenaných incidentech a o přístupu osob do střežených objektů. Minimální archivační lhůta se prodloužila na tři roky. Pro specifické sektory, bankovnictví nebo kritická infrastruktura, platí lhůty delší. GDPR a kamerové záznamy jsou propojená oblast, kde dochází k nejvíce chybám. Kamerové záznamy, na nichž lze identifikovat konkrétní osoby, jsou osobními údaji ve smyslu GDPR. Jejich zpracování musí splňovat podmínky nařízení: informační povinnost vůči snímaným osobám, omezení doby uchovávání záznamů na nezbytně nutnou dobu a zabezpečení přístupu k záznamům.

Co zákon mění pro klienty a facility manažery

Firmy, které bezpečnostní služby využívají, mají také konkrétní zákonné povinnosti, a jejich nesplnění má reálné důsledky.

BOZP dokumentace je zákonnou povinností zaměstnavatele a pravidelné revize a aktualizace hodnocení rizik musí probíhat a musí být dokladovatelné. Zastaralá nebo chybějící BOZP dokumentace je jedním z nejčastějších nálezů při kontrolách a zároveň přímou cestou k odpovědnosti za úraz. Požární ochrana vyžaduje dokumentaci odpovídající skutečnému stavu objektu v daném okamžiku. Zastaralá PO dokumentace, která neodpovídá aktuálnímu dispozičnímu nebo provoznímu stavu budovy, patří dlouhodobě mezi nejčastější nálezy při kontrolách hasičů i pojišťoven. Evidence přístupů je povinná pro objekty s vyšším bezpečnostním stupněm. V praxi to znamená průkaznou evidenci toho, kdo a kdy vstoupil do jakých prostor, včetně externích pracovníků a dodavatelů.

Smlouvy s bezpečnostními agenturami musí od roku 2026 obsahovat písemně zakotvené garantované reakční časy, jasnou definici odpovědnosti jednotlivých stran a podmínky zpracování osobních údajů. Smlouva bez těchto náležitostí je rizikem pro klienta, protože v případě incidentu neexistuje smluvní základ pro uplatnění odpovědnosti agentury.

Platnost licence vydané Ministerstvem vnitra ČR je veřejně ověřitelná. Na platnost a rozsah licence se vyplatí ptát při uzavírání nebo obnovování smlouvy a vyžádat si kopii aktuálního oprávnění. Agentura, která tuto informaci odmítne poskytnout nebo ji odkládá, je sama o sobě varovným signálem. Firma, která využívá služeb nelicencované agentury, se v případě incidentu vystavuje vážnému právnímu riziku. Pojišťovna může odmítnout plnění s argumentem, že bezpečnost zajišťoval neoprávněný subjekt. Odpovědnost za škodu pak přechází na klienta.

V případě, že bezpečnostní agenturu vybírate

Změny v legislativě mají přímý dopad i na způsob, jakým firmy přistupují k výběru agentury. Dřív bylo běžné, že se smlouva uzavřela na základě cenové nabídky a pak se několik let nic neřešilo.

Dobrá smlouva s bezpečnostní agenturou by měla obsahovat přesně definované garantované reakční časy pro různé typy poplachů, jasné rozdělení odpovědnosti za škodu vzniklou selháním bezpečnostního systému, podmínky pravidelného reportování klientovi a způsob, jakým se postupuje při změně rozsahu objektu nebo služby. Smlouva, která tyhle věci neřeší, je smlouva, která v případě problému ochrání hlavně agenturu, ne klienta.